Tuesday, June 5, 2012


Pokojíček byl se dal nazvat popelnicí. Válejí se tu papíry všeho druhu, všech barev, popsané, čisté, barevné, velké, malé, skrčené....cédečka, gumičky, foťák, nějaké mobily, nabíjčky, drátky, složky, oblečení.... A spostu mých dlouhých vypadaných vlasů Fuj. To je humus. Na vině je prosím "učení". Takový je stav po maturitě a před další zkouškou a vůbec vždyt vlastně výsledky maturit nevím, takže to potěší. Myslím, že zatím nebyl horší půl rok v mém životě. Takže asi vám nemusím vysvětlovat, že něco jako "psát si deník, psát uvahy na blog.." mě nenapadlo ani ve snu.

Ztratila jsem sama sebe. 


Musela jsem se tak moc učit na tolik příjmaček současně s kvanty učiva k maturitě, že jsem neměla čas se ani pořádně namalovat, učesat...Těsně před maturitou jsem si připadala jak "zarostlý" bezdomovec :D Ne zase tak vážně, to doufám nebylo, ale běžně jsem se starala o nehty, o oblečení a poctivě se malovala. Nakonec jsem lítala se složkami napůl namalovaná, s culíkem a s takovou tou vytahanou mikinou, kterou bych ven nikdy nevzala.

Veškeré priority krásy, lásky, přemýšlení o životě šly pryč. Horší bylo, že šli pryč i kamarádi, zábava, cvičení, dieta, tanec. Na celé 3 měsíce pokud to počítám do teď ( kdy se už týden učím německy a italsky na zkoušku) ..Nezbylo ze mě nic jen STROJ který měl za úkol naučit se tolik věcí. Ano vím, kdyby mi šlo u maturity o 4ky - jenže já opravdu vždy bojuji o nejvyšší mety. Dobře mi tak..Tak jsem se trošku zničila. Ústní zkouška dopadla moc dobře ! Samé jedničky a jedna dvojka..vzhledem k tomu, že jsem MÁLEM byla na psychiatrii na vyčerpání a úzkost z nedostatku času jsem byla opravdu šťastná.

 Žila jsem jen pro učení a pro to abych to dala. Ne nic si nevyčítám, nešlo to jinak.... Musela jsem to jednou prožít a pozítří mám poslední zkoušku..

Ještě jsem se do toho rozešla s mým klukem, což bylo nevyhnutelné chtěla jsem to však udělat až po všem..Ale je to fér, že to tak dopadlo. Fér pro něj. :)

Uf...Jsem tak ráda, že jsem konečně mohla něco napsat. Měla bych se učit ještě...máknou poslední den, ale už nemůžu. Jsem tak znechucena vším učením a přestávám věřit že těch pár hodin něco doženu, když nevím, jaký chyták si zase připraví.

Budu informovat dále, už za 2 dny, nemůžu tomu uvěřit, že konečně za 2 dny budu vědět jak to vše dopadne. Aspon pocitově ze zkoušek a snad dojdou slohovky z maturity, mám takový strach.