Pokojíček byl se dal nazvat popelnicí. Válejí se tu papíry všeho druhu, všech barev, popsané, čisté, barevné, velké, malé, skrčené....cédečka, gumičky, foťák, nějaké mobily, nabíjčky, drátky, složky, oblečení.... A spostu mých dlouhých vypadaných vlasů Fuj. To je humus. Na vině je prosím "učení". Takový je stav po maturitě a před další zkouškou a vůbec vždyt vlastně výsledky maturit nevím, takže to potěší. Myslím, že zatím nebyl horší půl rok v mém životě. Takže asi vám nemusím vysvětlovat, že něco jako "psát si deník, psát uvahy na blog.." mě nenapadlo ani ve snu.

Ztratila jsem sama sebe. 


Musela jsem se tak moc učit na tolik příjmaček současně s kvanty učiva k maturitě, že jsem neměla čas se ani pořádně namalovat, učesat...Těsně před maturitou jsem si připadala jak "zarostlý" bezdomovec :D Ne zase tak vážně, to doufám nebylo, ale běžně jsem se starala o nehty, o oblečení a poctivě se malovala. Nakonec jsem lítala se složkami napůl namalovaná, s culíkem a s takovou tou vytahanou mikinou, kterou bych ven nikdy nevzala.

Veškeré priority krásy, lásky, přemýšlení o životě šly pryč. Horší bylo, že šli pryč i kamarádi, zábava, cvičení, dieta, tanec. Na celé 3 měsíce pokud to počítám do teď ( kdy se už týden učím německy a italsky na zkoušku) ..Nezbylo ze mě nic jen STROJ který měl za úkol naučit se tolik věcí. Ano vím, kdyby mi šlo u maturity o 4ky - jenže já opravdu vždy bojuji o nejvyšší mety. Dobře mi tak..Tak jsem se trošku zničila. Ústní zkouška dopadla moc dobře ! Samé jedničky a jedna dvojka..vzhledem k tomu, že jsem MÁLEM byla na psychiatrii na vyčerpání a úzkost z nedostatku času jsem byla opravdu šťastná.

 Žila jsem jen pro učení a pro to abych to dala. Ne nic si nevyčítám, nešlo to jinak.... Musela jsem to jednou prožít a pozítří mám poslední zkoušku..

Ještě jsem se do toho rozešla s mým klukem, což bylo nevyhnutelné chtěla jsem to však udělat až po všem..Ale je to fér, že to tak dopadlo. Fér pro něj. :)

Uf...Jsem tak ráda, že jsem konečně mohla něco napsat. Měla bych se učit ještě...máknou poslední den, ale už nemůžu. Jsem tak znechucena vším učením a přestávám věřit že těch pár hodin něco doženu, když nevím, jaký chyták si zase připraví.

Budu informovat dále, už za 2 dny, nemůžu tomu uvěřit, že konečně za 2 dny budu vědět jak to vše dopadne. Aspon pocitově ze zkoušek a snad dojdou slohovky z maturity, mám takový strach.

I am lost.

Because I LOVE HIM. So much that no words on the world can describe my strong feeling for him. I have loved him from the first time I have ever seen him. And there was no day when I wasnt thinking about him from the moment he left. And there was no month without the "live" dream about us. I mean...love is very hard to understand. Sometimes many people think they LOVE but they don´t. I dont want to say it only "for fun" because I am 100% sure I know what it is.  




..... I love him so much, that I would have died for him. 



my dear wonderful german boy - I entirely love you. And I really cant wait it..to hug you again. Even if it would last all my life - I cant wait the moment to see you again.

Kleine "D"

Kde jsou moje modré oči nyní ? :D Opravdu mě moc mrzí, že mi nezůstaly doteď a musela se do nich přimíchat ta zelená..Ale co alespon v děství jsem je zažila :D 

Jinač se pořád učím,  raději se zbláznit -  Chci si pak říct " Alespoň jsem pro to udělala MAXimum" Říkám, jeho jméno mě bude provázet už celým životem..max.

Welcome in the box

Pořád něco začínám a nikdy nedokončím. Tak je třeba se konečně hnout z místa. Milé slečny, ani nevíte jak si vážím, že jste alespoň dvě které někdy četly mé články, protože o tohle minimum a přesto, že už dávno neblogařím, znamená pro mě důvod, že znova píšu.
    Zjístila jsem totiž, že mě naplňuje psát co se děje kolem. I když jsou to někdy blbost, potřebuji nutně psát mé pocity a nápady. Situace do které jsem se dostala není jednoduchá a všechno co bylo před tím jen "sranda". V prvé řadě jsou to už za měsíc příjmací zkoušky na VŠ a to je masakr, učím se každý den 2 hodiny, o víkendech ted chci dát 7 hodin nejmíň. Už není čas a já se tam opravdu chci dostat, protože chci dělat to co mě baví ! :(
    Kdyby byl tohle jediný háček, tak si ještě skáču. Problém je, že...Že zase ničím jednoho kluka - protože...Protože to nějak nedopadlo a z původního nadšení nezbylo v mém srdce nic, jen "to" z lítosti. :( Nerozumíme si, tedy, on je zamilovaný a má mě opravdu rád a tak to nevidí. Jenže já tohle nechci. Jsme uplně na jiné planetě. Ženu se jako vítr někam za láskou a asi si ještě myslím, že opravdz existuje a čeká na mě někdy daleko pryč. Protože komplexem chci pryč ( do německa ) trpím každý den - protože, ano tam je můj poklad.